Pro další z fotovýletů jsme si s Bezďou (a jeho souputnicí blonďatou fenkou Polly) vybrali Malé Karpaty. Pohoří pro nás jihomoravany poměrně známé, za jasného počasí dobře viditelné z Břeclavi na jihovýchodním horizontu, avšak možná neprávem opomíjené.

Na úpatí Malých Karpat je to z Břeclavi zhruba 60km, takže za necelou hodinu jízdy autem jsme v oblasti horského krajinného celku táhnoucího se v délce 100 km od Bratislavy až po Bílé Karpaty začínající u Nového Mesta nad Váhom.

Pohoří Malých Karpat působí mohutným dojmem díky strmě se zvedajícím kopcům stoupajících z širé roviny až do výšky přes 700 metrů nad mořem.

V sobotu 11.10. 2014 jsme vyrazili směr obec Smolenice, kde jsme nechali auto u vlakové zastávky, a vydali se směrem po žluté turistické trase vzhůru ke hřebenu Záruby. Tento hřeben je samostatnou chráněnou krajinnou oblastí s nejvyšším bodem Malých Karpat, strmou zalesněnou horou Záruby tyčící se do výšky 768 metrů.

 

 

 

 

Vrchol Záruby jsme minuli pouze s krátkou zastávkou na doplnění tekutin a pokračovali k cíli cesty, zřícenině středověkého hradu Ostrý Kameň, zarostlé v hustém porostu na západním konci vápencového hřebenu. K zřícenině hradu jsme přišli poměrně brzy před západem slunce a mohli si tak na chvíli vydechnout a vychutnat krásy malokarpatské přírody.

 

 

Vzhledem k vysokému oparu nad horizontem byl západ slunce dříve, i přesto se nám nabídla krásná scenérie.

 

Po západu slunce jsme rozbili tábor v prostoru zříceniny hradu, na ohni připravili teplou večeři a chystali se na noční focení hvězd se zříceninou hradu v popředí.

 

 

Jaké bylo naše překvapení, když se kolem deváté hodiny zničehonic přihnala mlha hustá tak, že by se dala krájet, a vše obklopila vlhkým příkrovem, přes který jsme nedohlédli dál než na tři metry. Z nočního focení hvězd se během okamžiku stalo mystické focení bílé tmy.

 

 

Noc byla díky všudypřítomné vlhkosti, krátkému dešti a spaní pod širákem neklidná s vyhlídkou na ranní vstávání do stále stejné vlhké pokrývky. Toto se bohužel vyplnilo, proto jsme si v rychlosti prošli v té době už lépe viditelné trosky kdysi mohutného hradu, nyní beznadějně prorostlého bujnou zelení, a po snídani vyrazili zpět po hřebeni k vrcholu Zárub.

Po krátkém asi desetiminutovém výstupu se mlha zničehonic rozplynula a my se dostali nad úroveň mlhy, nad kterou svítilo ostré ranní slunce. Tento úžasný zvrat nám poskytl nádherný pohled na okolní kopce vystupující z krajiny zalité bílou dekou mlhy.

 

 

Po tomto příjemném zdržení, které nám vynahradilo ranní nevlídné vstávání do vlhka, jsme mohli pokračovat dál vzhůru k Zárubám. Na vrcholku jsme si dali krátkou pauzu s povinným zápisem do vrcholové knihy a od tohoto bodu se šlo již pouze z kopce dolů. Vzhledem k vlhkému listí ležícímu na blátě byl sestup poměrně obtížný s nejedním uklouznutím.

 

Prudký sestup plynule přešel do pozvolného bukového háje Čertova žlebu prostoupeného řídkou mlhou a ostrými paprsky dopoledního slunce, které vykreslily nádhernou hru světla, barev a stínů.

 

Turistická stezka vyústila přímo na hranici udržovaného parku Smolenického zámku, který příjemně zakončil naši cestu. S těžkými batohy plnými fotovýbavy jsme ušli 20 km a viděli krásná místa, na které se určitě budeme ještě vracet.